Maturity 2004

... slova maturantů na rozloučenou ...

Líšeňský zámeček, 1. června 2004, předávání maturitních vysvědčení.

 

Vážená paní ředitelko, profesorský sbore, dámy a pánové, drazí přátelé.

Pro začátek mé děkovné řeči, která byla pro mě posledním domácím úkolem na tomhle gymnáziu, bych rád použil otřepanou frázi DĚKUJI VŠEMU A VŠEM, protože ten výčet by byl opravdu dlouhý a tak dlouho mě nevydrží poslouchat ani moje maminka, takže to zkrátím. Mohl bych začít děkovat třeba anglické královně, americkému prezidentovi, arabskému emírovi dále Ježíši, Alláhovi a Budhovi, až bych se dostal k našim milovaným i proklínaným profesorům, ale jim opravdu patří slova díků za to, že nám pomohli překonat všechny strasti a vychutnat si slasti spojené s úspěšným vykonáním maturitní zkoušky ve školním roce 2003/2004.

Také bych se dnes rád ohlédl za těmi roky, které jsme zde spolu prožili. Byl to zvláštní začátek, kdy nás parta bláznů vyhnala ven z autobusů a zapojila nás do natáčení v uvozovkách hudebního klipu. Největším šílencem pro nás byla naše budoucí třídní, která de facto kvůli nám vesele skotačila v plavkách v nádherné teplotě kolem 15-ti stupňů.

Takový byl začátek kurzu GO!, kterým pro nás začal 1. ročník. GO! byla skvělá příležitost k tomu, abychom se společně navzájem poznali. Myslím si, že hlavně díky tomu týdnu se z nás staly 2 party, které pak tvořili 1.K a 5.AK. Pak už přišlo první učení a my jsme mohli zapomenout na vše, co bylo před tím, protože se vše změnilo . Jiní učitelé, požadavky a hlavně známky, protože ty se rapidně změnily nejen u mě k horšímu, ale co se dalo dělat . Už v 1. ročníku nás někteří opustili a hledali šanci na jiné škole, avšak stavy se brzy doplnily o další odvážlivce .

Nicméně jsme překonali, prý nejtěžší část, a jeli dál po trase gymnázia. Další zastávkou byl 2. ročník . Nevím proč, ale druhák byl pro mě nejkratší ., ale paradoxně nejdelší. S hrstkou dalších příznivců studia jsem podnikl srpnový výlet na reparát, ale nějak se to zvládlo . A my jsme zase mohli slavit postup o stupínek výš.

Byl to spíš stupeň. Právě třeťák se stal dobou, kdy nám profesoři nachystali nejvíce zážitků. A že to byly zážitky humorné . Z nejvíc obávané biologie s paní ředitelkou se vyklubal debatní kroužek a když ho paní ředitelka okořenila i originální ukázkou konverzace a vyjadřování pravěkých lidí, bylo legrace až až . Z další gilotiny matematiky se zmíním zejména o neopakovatelném stylu známkování pana profesora Staňka. Jeho "NĚCO'S MI ŘEKL" a "ČTYŘI MÍNUS" si určitě budeme všichni pamatovat až do smrti. Určitě nejrafinovanějším profesorem školy se stal pan profesor Černý v hodinách dějepisu . Duo angličtinářů (táta a syn) zase vešlo do našich pamětí větami: "NO PLIS" a "SAŠO, VYPNI POČÍTAČ!". Soutěž o nejmelodramatičtější formu výkladu s přehledem vyhrála paní kolegyně Hanušová . A poznali jsme, že největším dobrákem od kosti je paní profesorka Kršková .

Pak už na nás čekal jen 4. ročník a maturita . I přes všechna varovná slova jsme dál bez bázně kráčeli dál. Až to přišlo: To magické slovo MATURITA v sobě skrývalo strach a obavy z neúspěchu. Kdo říkal, že to bude v pohodě, najednou rychle obrátil . Už nebylo cesty zpět a nebylo úniku. Vzájemně jsme si dodávali sebevědomí, že to určitě dokážeme. Od pondělí jsme mohli sledovat 35 statečných, jak se perou doslova o život. Budova gymnázia se na týden stala Armageddonem - místem posledního soudu. Byla to pro nás ta největší a nejtěžší zkouška a teď už mohu s hrdostí říct, že jsme v ní obstáli!

Chci poděkovat paní ředitelce, všem profesorům, Míšovi Navrátilovi, který nás neustále motivoval k lepším výkonům, abychom alespoň v něčem byli lepší než on , ale také všem spolužákům. Hlavně chci poděkovat našim rodičům, protože ať chceme nebo ne, nebýt jich, tak bychom tu dnes nebyli a nemohli jim ukázat, co jsme dokázali.

                                                                    Děkuji PJ Ovik

PJ Pavel Jakubec