Český jazyk

 

• Celoškolní kolo interpretace básnického nebo prozaického textu
• Poslední zvonění - Zdeněk Čejka
• Vyhodnocení školního kola Olympiády v ČJ I. a II. kategorie
• Školní kolo v  přednesu uměleckého textu
• Desatero pohádek - 1. A (2001/02)

 

Celoškolní kolo interpretace básnického nebo prozaického textu

Celkové hodnocení celoškolního kola interpretace básnického nebo prozaického textu ze dne 8. 12. 2004:

1. kategorie: prima - kvarta
1. místo	Trenzová Nikola	3. A - 1. B
2. místo	Pokorná Kateřina	2. A
3. místo	Karolína Nyitrayová Procházková Marie	3. A - 1. B 3. A - 1. B
4. místo	Alexandra Gluškova	4. A - 2. B
2. kategorie: kvinta - sexta
1. místo	Matoušková Monika	6. A - 2. K
2. místo	Besperát Jan	5. A - 1. K
3. místo	Jelen Bohuslav Kyselka Martin Haňková Vladislava	5. A - 1. K 5. A - 1. K 6. A - 2. K
Zvláštní ocenění za vlastní tvorbu a její interpretaci
	Procházková Marie	3. A - 1. B

 

 

Poslední zvonění

To osudné ráno jsem se nacházel v učebně IVT ve druhém patře naší školy chráněn tlustými pancéřovými dveřmi, a tak jsem byl svědkem toho, jak asi v 7:40 středoevropského času se začal před školou srocovat nebezpečně vyhlížející dav bez zjevného velení, oděn do vojenského oblečení a vyzbrojen nebezpečnými zbraněmi od malovátek, leptající zejména kůži a oblečení, až po životu nebezpečné bojové látky typu ocet a voňavka, které působí agresivně zejména na široké okolí.

Pak vzali útokem školu a prvním strategickým tahem bylo odsadit její vchod, aby nikdo nemohl tam, ale také ven. Následující okamžiky se rozvinuly jejich formace před vchodem a každého studenta, spořádaně přicházejícího do školy, útočníci poleptali malovátky a na vzpouzející se jedince byly bez váhání použity nebezpečnější ocet a voňavka. Ušetřen nebyl ani učitelský sbor. Paní profesorka Kršková to schytala plnou dávkou octem do vlasů. Když se jeden student vzepřel vůli narušitelů, vznikl nebezpečně vyhlížející konflikt, který však neměl dlouhého trvání, protože ho přesila rychle udolala. Nebohého studenta nakonec propustili bez zranění. Jedna studentka Tercie A. pokusila o útěk, když viděla, jak se k její kamarádce rozběhli maskovaní vandalové. Zpočátku měla náskok a vypadalo to, že se jí útěk dokonce povede. Nakonec však byl její zběsilý pokus zmizet zmařen. Byla dohnána a podle zásluhy také potrestána..

Jedince pomalované a kolem sebe šířící zápach pak dorazil povinný poplatek za vstup do školy. Zde bylo podle výše příspěvku dále jednáno. Buď zaplatili dost a mohli se jít učit, nebo málo a pak se jejich vzhled drasticky změnil.

Asi v 8:15 se všichni narušovatelé soustředili v budově školy, kde pak hodinu rušili klidný průběh výuky neustálými pokřiky v neznámém jazyce. To nebylo tak špatné, když jsme kvůli nim nepsali písemku z češtiny. V následujících hodinách nevím, co se dělo, protože jsem byl společně se spolužáky omráčen výpary octového plynu, který se rychle roznesl po celé budově.

Události se staly 11. 5. 2004.

Zdeněk Čejka, tercie A.

 

Vyhodnocení školního kola Olympiády v ČJ I. a II. kategorie

 

Olympiáda v ČJ kategorie I.
(žáci 8. a 9. třídy ZŠ a tercie a kvarty nižšího gymnázia)

Uskutečnila se v posledním týdnu ledna a zúčastnili se jí žáci tercie a kvarty v počtu 22.

Jako zástupce školy do okresního kola, které se bude konat 15. 3. 2004 v CVČ Lužánky, byl vybrán Martin Kyselka, žák Kvarty A, který získal 16 bodů.

Další výsledky:

Jméno	třída	1	2	3	4	5	6	7	Celkem	pořadí
M. Kyselka	4. A	1	2	2	2	0	0	9	16	1
D. Lagronová	3. A	0	2	3	1	0	0	7	13	2
T. Kosová	3. A	1	0	1	1	0	0	8	11	3 - 5
L. Peroutková	3. A	0	1	3	1	0	1	5	11	3 - 5
S. Haraštová	3. A	0	2	3	0	1	0	5	11	3 - 5
T. Šimková	3. A	0	1	0	0	0	0	9	10	3 - 5
B. Klementová	3. A	0	1	2	0	0	0	6	9	6
S. Dostálová	3. A	1	1	0	1	0	0	5	8	7 - 9
M. Brychta	3. A	1	1	1	3	0	0	2	8	7 - 9
J. Necidová	4. A	0	0	0	0	0	0	8	8	7 -9
A. Gluškova	3. A	0	0	1	0	0	0	6	7	10 - 12
J. Mačenka	4. A	0	0	0	0	0	0	7	7	10 - 12
D. Řeřuchová	4. A	0	0	0	1	0	0	6	7	10 - 12

 

Olympiáda v ČJ kategorie II.
( 1. - 4. ročník čtyřletého a 5. - 8. ročník osmiletého gymnázia)

Ve stejném období proběhlo i kolo kategorie II, zúčastnilo se 12 žáků a k postupu do okresního kola, které se koná 22. 3. 2004 v CVČ Lužánky, byli doporučeni: Robert Hos (Sexta A) - 23 bodů, Lucie Františáková (Kvinta A) - 21 bodů, Kateřina Marešová (Kvinta A) 19 bodů.

 

Školní kolo v  přednesu uměleckého textu
IV. ročník

 

Laické hodnocení - svými spolužáky byli vybráni jako nejlepší:

v mladší kategorii:

• 1. Mikoláš Fiala
• 2. Helena Petrová
• 3. Martin Hos

ve starší kategorii:

• 1. Lucie Františáková
• 2. Michaela Vrchotová
• 3. Petr Dostál

 

Odborné hodnocení - vyučující českého jazyka
PhDr. Ludmila Bystroňová, Mgr. Zuzana Kročáková, Mgr. Viktor Černý:

mladší kategorie:

• 1. - 2. Mikoláš Fiala, Irena Chimijová
• 3. Marcela Minaříková, Tomáš Řezníček, Helena Petrová, Denisa Langronová, Martin Hos, Michaela Krejčí

starší kategorie:

• 1. Lucie Františáková
• další místa neudělena pro malý počet recitátorů.

 

Desatero pohádek - 1. A (2001/02)

Obsah

 

Úvod
Jak Honza zachránil princeznu	Monika Menšíková
Hodná čarodějnice	Denisa Lagronová
Konečně štěstí	Tereza Kosová
Mlynářova hloupá dcera	Leona Peroutková
Modrý sokol	Zdeněk Čejka
O černokněžníkovi	Martin Hos
Pohádka o dvou bratrech	Adam Špavor
Tři tajuplná přání	Sylvie Haraštová
Země skřítků	Alexandra Gluškovová
Zlatý zámek	Simona Dostálová
Doslov	PhDr. Ludmila Bystroňová

 

Úvod

ilý čtenáři,

otevřeli jste knížku, která byla napsána žáky Primy A. Byli inspirování klasickými i moderními pohádkami. Každý vymyslel jednu. Autor ke své pohádce také nakreslil ilustraci. Tato kniha postupně vznikla v průběhu několika hodin literatury a vytvářeli jsme ji moc rádi.

autoři

 

Jak Honza zachránil princeznu

Monika Menšíková

yla nebyla jedna vesnice a v té vesnici stála chaloupka.V ní žil silný a pracovitý Honza. V chaloupce žila i Honzíkova matka, která byla sice už stará, ale velmi hodná a ráda pekla buchty.

Jednou, když Honzova maminka šla na trh, zaslechla pana starostu, jak vesničanům sděluje, že princeznu z jejich království unesl obr a ten, kdo ji vysvobodí, dostane její ruku a půl království k tomu. Honza, jakmile to uslyšel, ihned se vydal hledat princeznu. Vzal si sebou jen raneček s buchtami.

Cestou potkal mlsného kocoura, který Honzu prosil o buchtu. Honza mu bez ostýchání nabídl, kocour mu poděkoval a ptal se, kam jde. Honza kocourovi vyprávěl o princezně, kterou unesl obr a o tom, že ji jde vysvobodit. Za tu dobrou buchtu dal kocour Honzovi tři věci. Kouzelný plášť, aby byl neviditelný, obušek, kterým může obra zabít, a sedmimílové boty, které Honzu rychle odnesou tam, kam chce. Ještě Honzovi řekl o Černém lese, kde obr žil. Kocour se z Honzou rozloučil a popřál mu šťastnou cestu.

Honza si nazul sedmimílové boty a za chvíli stál v Černém lese před velkou horou. Nasadil si kouzelný plášť a vešel do jeskyně v hoře. Uvnitř uviděl jen uplakanou princeznu, obr byl pryč. Honza se ukryl v jeskyni a čekal, až se obr vrátí. Když obr vcházel do jeskyně, odhodil Honza plášť a překvapeného obra obuškem zabil. Vzal princeznu do náruče, nasadil si sedmimílové boty a spěchal domů, do království.

Celé království se z Honzovy statečnosti radovalo. Pan král nechal vystrojit hostinu. Na hostinu přišel i mlsný kocour. Honza mu vrátil kouzelné dary a vybídl jej, aby s nimi zůstal na zámku. Kocour souhlasil. Pak byla svatba, všichni jedli a pili a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.

Hodná čarodějnice

Denisa Lagronová

ily byly jednou maminka s dcerou Bárou. Byly to moc chudé vesničanky, kterým vystačily peníze jen na opravdu nutné věci. Holčička si moc přála hadrovou panenku. Prosila maminku, aby jí panenku koupila, ale maminka za poslední peníze koupila mouku a sůl.

Jednou poslala maminka Barunku nasbírat houby do lesa, protože doma nebylo nic k jídlu.

Bára šla lesem a sbírala houby, když najednou před sebou uviděla chaloupku. Zvědavost jí ale nedala a přiblížila se k chaloupce a otevřela dveře. Před sebou uviděla strašný nepořádek a stařenku, která právě něco vařila. Stařenka se otočila a uviděla Barunku. Oslovila jí: "Dobrý den, Barunko." Bára ji pozdravila a podivila se, že zná její jméno.

Najednou ale čarodějnici píchlo v zádech. Lehla si na postel a řekla Báře, že je hodná čarodějnice. Báře bylo čarodějnice líto a nabídla se, že jí poklidí. Po úklidu řekla čarodějnice Báře: "Splním ti tři přání." Bářino první přání bylo, aby s maminkou vždy byly zdravé. Druhé přání bylo, aby měly peníze a třetí přání bylo, mít hadrovou panenku. Po vyslovení přání čarodějnice vykouzlila měšec, který se nikdy nevyprázdní a hadrovou panenku. Bára poděkovala a pospíchala domů za maminkou.

Maminka nemohla uvěřit, když jí dcera vyprávěla, co dostala od hodné babičky. Obě byly hodně šťastné a už nikdy netrpěly hladem ani zimou a pokud nezemřely mají se dobře dodnes.

 

Konečně štěstí

Tereza Kosová

yli jednou jeden král a královna a ti neměli nikdy žádné děti. Jednou se tak královna pocházela kolem zámku a tu ji zastavila stařena a řekla: "Milá královno, já vím, po čem tak toužíš, tady máš kouzelné byliny a uvař si čaj a pij ho. Přesně za rok v tento den se ti narodí krásná dceruška." Královna tak udělala a opravdu za rok se stalo. Narodila se krásná princezna, která dostala jméno Lada.

Čas plynul a Lada dospívala. Lid miloval svoji budoucí královna, neboť měla dobré srdce. Jednou, když princezna slavila své šestnácté narozeniny, se najednou zvedl vítr a setmělo se. Do slavnostního sálu vstoupil v dlouhém černém plášti čaroděj. Dvořané a přede vším král, královna a Lada se strašně polekali. Čaroděj přistoupil blíž ke stolu a ukázal na princeznu, aby šla s ním, že se stane jeho ženou. Ale Lada nesouhlasila a chtěla utéct do svého pokoje. V tom se najednou zablýsklo a čaroděj i princezna byli pryč.

Královna se z toho zhroutila. Král vyhlásil: "Kdo najde a přivede mou dceru, tomu ji dám za ženu a s ní celé království!"

Tato zpráva se dostala k princi Marianovi, který žil ve vedlejším království. Hned si jel sbalit věci a ještě téhož dne se vydal na cestu. Když dorazil, nechal se ohlásit u krále. Sluha jej zavedl ke králi a princ řekl: "Vaše Veličenstvo, jsem princ Marian a já přivede vaši dceru!" Král byl velmi potěšen a princi důvěřoval.

Druhý den se Marian vydal na cestu. Koho potkal, toho se vždy zeptal, jestli neví, kde sídlí čaroděj. Odpověď byla vždy stejná. Nikdo nic nevěděl. Jednoho večera narazil na chaloupku uprostřed lesa. Zaťukal a vešel dál. Ve světnici byla stará babička. Princ se otázal, jestli zde může přenocovat. Babička mu řekla: "Jen tu zůstaň, princi Mariane." Marian se podivil, odkud zná jeho jméno, ale hned se pomyslel, že by mohla vědět, kde bydlí čaroděj. Na nic nečekal a zeptal se: "Babičko, nevíte, kde sídlí čaroděj?" Stařenka odpověděla: "Milý princi, já vím, koho hledáš a také vím, kde hledat. Teď si ale jdi lehnout a ráno ti vše povím:" Princ poslechl a šel spát.

Druhého dne ráno ho babička brzy vzbudila a řekla: "Mariane, vstávej, čeká tě dlouhá, náročná cesta:" Stařenka mu vysvětlila cestu, potom se rozloučili a princ jel.

Cesta byla nekonečně dlouhá, až jednou navečer dorazil k hradu, kde sídlil čaroděj. Princ slezl z koně a šel se podívat blíž. V okně spatřil princeznu. Řekl si: "Ó, jak je krásná!" Šel zpět ke svému koni. Přes noc zůstal v lese. Marianovi se honilo hlavou, jak se dostat bez problému k princezně do hradu. Ráno, když se vzbudil, dal se na cestu k hradu. V dálce viděl, jak čaroděj odchází pryč. Když to zjistil, rychle běžel k oknu, kde viděl včera princeznu a volal: "Lado, Lado!" Když Lada uslyšela své jméno, šla se podívat k oknu, kdo na ni volá. Najednou spatřila po dlouhé době člověka, a tak se jí hned vrátila radost. "Jsem princ Marian a přišel jsem pro tebe," zvolal princ. Lada se usmála, ale potom smutně řekla: "Odejdi, dokud je čas, jinak zemřeš. Nikdy mě nevysvobodíš, neboť čaroděj je mocný." Marian se ji zeptal, kdy se čaroděj vrátí. "Vrací se navečer," odpověděla princezna. Marian se vyšplhal do komnaty princezny a čekali spolu až přijde čaroděj.

Když odbily hodiny šest hodin, objevil se čaroděj a zvolal: "Chystej se na smrt!" Ale než se čaroděj nadál, tak ho Marián probodnul svým mečem a bylo po čarodějovi. Lada a Marián rychle běželi ke koni a dali se na cestu domů. Když byli v půlce, narazili na chaloupku staré babičky. Princ seskočil z koně a šel dovnitř. Babička ho uvítala a řekla: "Vidím, že jsi zvítězil!" Princ odpověděl" "Ano, chtěl bych ti, babičko, za všechno poděkovat. "Nemáš zač, princi, šťastnou cestu a sbohem!" dodala babička. "Sbohem, babičko," řekli princ a princezna.

Konečně dorazili do zámku. Král a královna šli s velkou radostí přivítat svoji dceru a prince. Všichni byli šťastni. Král s královnou poděkovali za záchranu princezny. Princezna Lada si vzala prince Mariana a společně vládli a žili až do smrti.

Mlynářova hloupá dcera

Leona Peroutková

yl jednou jeden mlynář a ten měl hloupou dceru Ladu. Snažil se ji provdat, ale nedařilo se mu to.

Jeden mladík jménem Honza se přece jen do Lady zamiloval a slíbil, že z ní udělá chytrou dívku. Vydal se proto do světa hledat vhodného učitele. Když procházel lesem uslyšel tenký pláč. Byla to malá víla, která se zapletla do pavoučí sítě. Honza vílu osvobodil a ona mu řekla: "Za to, že jsi mě zachránil, ti splním jedno přání". Honza se nerozmýšlel a hned řekl: "Přeji si, aby byla mlynářova dcera Lada chytrá." Víla na to odpověděla: "Nechť se stane."

Honza se ihned vrátil zpět a Lada byla skutečně velice chytrá. Nakonec mu ji záviděla celá ves. Zanedlouho se konala veliká svatba a pokud neumřeli žijí v mlýně dodnes.

Modrý sokol

Zdeněk Čejka

yl jednou jeden král, který měl dvě dcery. Jedna byla hodná a krásná, jmenovala se Eliška, druhá však byla velmi sobecká a zlá. Jmenovala se Viola a byla to Eliščina nevlastní sestra.

A jak už to tak bývá, závistivá Viola uměla zlé čáry a kouzla. Měla již delší dobu spadeno na prince ze sousední země, kterého si chtěla vzít za muže. Věděla však, že princ Ivan je zamilován do Elišky a ona mu lásku oplácela. Viola ve zlosti kula plány, jak se jim pomstít. A tak jednoho dne proměnila prince v modrého sokola, kterému však ponechala lidskou řeč.

Eliška byla velmi nešťastná. Co zmůže proti zlé moci své sestry? "Netrap se," povzbuzoval ji modrý sokol, "mám přítele čaroděje." Zlá Viola však rozmluvu vyslechla a chtěla zabránit tomu, aby se mohli setkávat. Dala ukrýt do stromů ostré nože, o které se modrý sokol těžce zranil. Ale jeho přítel čaroděj ho přivedl k životu a proměnil zpět do lidské podoby.

Když se chystala svatba, Viola jim začala usilovat opět o život, ale přítel čaroděj ji rychle proměnil v chrochtající zlostné prasátko. A jestli ještě nezemřelo, tak tam chrochtá dodnes.

O černokněžníkovi

Martin Hos

yl jednou jeden král, který měl se svou manželkou dva kluky. Jeden se jmenoval Honza a druhý Gargamel. Po porodu přilétl anděl a prohlásil, že Honza a Gargamel budou hodní a stateční princové. Ovšem to si nevšiml černé lebky na čele Gargamela.

Když vyrostli, Honza se stal králem. To Gargamela tak rozzlobilo, že odešel z hradu a šel k zakleté hoře Yung. Tam se mu rozsvítila lebka na čele a říkala: "Běž dovnitř a tam najdeš kotel a knihu kouzel, kterou si musíš přečíst. Díky ní se staneme týmem. Já si ji budu pamatovat a ty budeš dělat to, co ti řeknu!" Od té chvíle si říkal černokněžník Gargamel.

Zaklel královnu Markétu, Honzovu ženu do cvrčka, kterého si dal do sklenice. Když se to Honza dozvěděl, hned si vzal koně a vyjel k hoře Yung.

Tam už na něj čekal Gargamel a řekl: "Kůň je koula, nechť je houba." Najednou seděl Honza na houbě. Hned na to Honza vytasil meč. Gargamel řekl: "Ten meč, nechť je z něho kleč!" To se Honza rozzlobil, když držel kleč. Najednou vytáhl nůž a hodil ho do lebky, kterou měl Gargamel na čele. Ta zmizela a všechna kouzla s ní.

Honza se s bratrem Gargamelem usmířil, a tak pokud nezemřeli, žijí tam spolu dodnes.

Pohádka o dvou bratrech

Adam Špavor

il byl jeden král, který se jmenoval Přemysl Veliký z rodu Přemyslovců. Tento král měl dva urostlé syny. Jeden se jmenoval Petr a ten druhý Pavel. Přemysl se po dlouhém přemýšlení rozhodl, že pošle své syny do světa hledat štěstí.

Petr se vydal se svým koněm na jih a Pavel na obrácenou stranu - na sever. Petr šel několik dní i nocí až narazil na skalnaté pohoří. V nevlídných skalách uviděl znenadání stařenku. Praví: "Dobrý den, stařenko, co tady v této pusté krajině hledáte? A stařenka odpověděla: "Já jsem kouzelná babička a čekám tu na tebe, Petře, abych ti splnila jedno přání,ale dobře ho zvaž."

Pavel chvíli rozmýšlel. "Princeznu." "No dobrá, hochu, ať je tedy po tvém. Jdi na tuto stranu a najdeš kouzelný meč, který budeš potřebovat. Dál ti víc nepovím. Přeji ti mnoho štěstí a špetku rozumu." Petr poděkoval a vyjel. Brzy našel kouzelný meč. U velké skály objevil sedmihlavého draka. Ten držel v zajetí nádhernou princeznu. Petr s odvahou porazil sedmihlavého draka.

Šťastná princezna nasedla s Petrem na koně a uháněli domů, do zámku, kde je přivítalo celé království.

Byla veliká a veselá svatba, všichni se radovali z nádherné princezny a chrabrého Petra.

Pavel cestou na sever uviděl zraněného jestřába. Ošetřil jej a tím mu zachránil život. Jestřáb mu za to přislíbil pomoc v nouzi. Dál na své cestě uviděl medvědici, které spadlo mládě do hluboké jámy. Pavel zachránil mládě před jistou smrtí a také medvědice mu přislíbila pomoc. Na své cestě za štěstím se Pavel dostal k jeskyni moudrosti, která patřila moudré královně.

Kdo by chtěl získat moudro, musel splnit dva přetěžké úkoly. Prvním úkolem bylo najít prsten moudré královny, která jej ztratila při lesním honu. Pavel tento úkol splnil hravě s pomocí milého jestřába, který díky svému zraku prsten snadno našel. Podruhé měl přinést ztraceného malého psíka moudré královny. Tady pomohla medvědice.

Nyní mohl Pavel s povolením královny vstoupit do jeskyně moudrosti. Tam se napil z pramene, který vyvěral uprostřed mohutné hory. A stal se moudrým králem v království svého otce, kde spolu s bratrem a starým otcem žili šťastně a pokud nezemřeli žijí dosud.

A zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Tří tajuplná přání

Sylvie Haraštová

dysi dávno, předávno žila v lese jedna malá, opravdu malá veverka. Ta byla velice pracovitá. Každé ráno vstávala a ještě před svítáním a už začala sbírat oříšky pro sebe a svoji dcerku Klárku.

Klárka zanedlouho vyrostla a nechtělo se jí nic dělat. Maminka jí vše obstarala. Jednou do lesa přišel malý, vousatý dědeček, zvířátka se k němu začala sbíhat, aby jej pozdravila. Kouzelný dědeček byl totiž v lese velmi oblíbený. Na druhý den slíbil dědeček zvířátkům zajímavou hru. Ráno se veverka zeptala Klárky, jestli má nějaké přátele. Malá veverka ale odmítavě zavrtěla hlavou. Maminka poslala Klárku, aby si šla hrát s ostatními zvířátky za kouzelným dědečkem. Klárka odsekla, že nepůjde a odskákala na druhou větev. To stejné se opakovalo i druhý, třetí, čtvrtý, ale i pátý den. Potajmu ale pozorovala, co se děje dole a viděla, jak kouzelný dědeček ukazuje ostatním zvířátkům různá kouzla.

Nabídl jim, že kdo ho najde, poté co se promění, splní mu tři přání. První den ho nikdo nenašel. Druhý den ho Klárka pozorovala, jak se schoval za stromem a zvířátka jej opět nenašla. Třetí den Klárka seskočila z větve dolů, že si s ostatními bude hrát. Dědeček se opět schoval za stromem, ale to už Klárka přeci věděla. Kouzelný dědeček ji splnil tři slíbené přání.

Klárka dodnes žije s maminkou a jsou obě šťastné.

Země skřítků

Alexandra Gluškovová

a konci duhy existuje země skřítků, která se jmenuje Barvognom. Bydlí tam skřítkové barev, lásky a štěstí. Každý z nich vždy splní tři přání.

Ta země byl kouzelná a vládl v ní mír a radost. Žili tam tři nejlepší kamarádi Ragugas, Mimius a Trulius. Chodili vždy spolu sbírat jahody, hrát na schovávanou a hlavně chodili do barevné věže, kde se nacházela kříšťálová koule snů. Každý večer ta koule dával dětem krásné sny.

Za několik stovek let zlý čaroděj Skřetusčernus se zmocnil křišťálové koule. Unesl ji do země smutku, válek a nenávisti. Začal posílat dětem zlé sny a dělal z andílka čerta.

Tři kamarádi se rozhodli, že mu musí vzít kouli a vrátit ji zpátky. Aby se skřítkové mohli dostat do světa zvaný Černosus, museli poprosit hlavního skřítka Barevouse, aby jim dal nápoj smrtelníků. Barevous vykouzlil nápoj a skřítkové jej vypili. Pak je čekala dlouhá cesta přes tmavé a husté lesy, přes bahnitou louku až do země Černosus. Teprve za dva roky skřítkové dorazili do země smrtelníků k zlému skřítkovi Skřetusčernus a vzali mu křišťálovou kouli. On si toho ale nevšiml a spal dál na svém trůně.

Skřítkové vrátili kouli do barevné věže a na planetě zavládl klid a láska. Skřítkové dostali za odměnu nesmrtelný nápoj a slavili do svých sto let. Proto je důležité, aby existovala země skřítků.

Zlatý zámek

Simona Dostálová

řed lety v jednom malém městečku v zámku uprostřed města žila jedna princezna, kterou zaklel zlý čaroděj do stěny krásného, od té doby zlatého zámku. Princezna byla velmi krásná, a proto se ji všichni princové, vévodové, ale i chudí lidé a vandrovní snažili vysvobodit. Čaroděj měl ale zlého, dvouhlavého, zeleného a velmi silného draka, kterého na nebohé zachránce poslal.

Jednoho dne projížděl městečkem, kde se princezna narodila, princ s dobrým srdcem, kouzelným mečem a bílým koněm, který uměl mluvit. U cesty potkal babičku, která sbírala bylinky, a zeptal se jí na pověst o tomto městě. Ta mu pověděla o zakletém zámku a on se rozjel k zámku.

K večeru přijel až před zámek, když ho najednou kůň varoval: ,,Princi, pozor,drak!" Princ s drakem bojoval jen chvíli, a nakonec ho svým mečem probodl. Poté vešel do zámku a okamžitě se do princezny ve zdi zamiloval. Nemohl ale rozbít sklo, protože bylo pevné. O půlnoci vletěl do síně čaroděj a s princem začal bojovat. Byl to dlouhý souboj a oba dva se při něm unavili. S posledním zbytkem sil probodl princ čarodějovo srdce. Jakmile se tak stalo, stěna se roztříštila a princezna spadla na podlahu.

Princ s princeznou se vzali a pokud neumřeli, žijí spolu spokojeně na zámku dodnes.

Doslov

Pohádka je žánr, s kterým se děti setkávají již v raném mládí. Ale ani dospělí nejsou vůči ní imunní. Všechny láká to, co dělá pohádku pohádkou, totiž šťastný konec. Kdo by si nepřál, aby jeho činy nedopadly dobře? Bohužel v životě nekončí vše tak, jak bychom si přáli. Neúspěch, prohra, nehoda, smrt. Stále jsou kolem nás. Naštěstí jsou tady pohádky - pro malé i velké -, a ty nám přinášejí tolik potřebnou útěchu a iluzi o pravdě a spravedlnosti.

A proč bychom nemohli své představy a myšlenky vyjádřit?

O to se pokusili žáci ve svých hodinách literatury, slohu a mluvnice. Museli se samozřejmě nejdříve seznámit s principem pohádky, ukázat si typické prvky, zformulovat svůj příběh, tak aby byl logický a vyhovoval pravidlům českého jazyka. Zjistili, jaká je úloha ilustrátora a korektora při vytváření knihy a jak je výhodné umět psát na počítači a používat ho.

Výsledek jejich práce může posoudit každý čtenář. Možná se bude zdát ve vztahu k profesionálům neumělý, každopádně ukázal schopnosti a možnosti našich žáků - studentů primy, což je věková kategorie šesté třídy základní školy.

Doufám, že touto knížkou se jejich píle, nadšení, vůle a snaha nezastaví, ale že se budou rozvíjet dále.

PhDr. Ludmila Bystroňová
profesorka českého jazyka

Desatero pohádek Primy A

kolektiv autorů

Redigovala Ludmila Bystroňová.
Ilustrace kolektiv autorů.
Vydáno v Brně roku 2001.
Počet stran 29.
Vydání první.